Zlínská knihovnička

pondělí 7. prosince 2020

Černá hodinka - svatý Ambrož

Když byly naše babičky a dědečkové ještě malí, přestrojený Ambrož nosíval na hlavě černou, špičatou čepici se závojem přes obličej, dlouhou bílou košili, v levé ruce uzlíček s cukrovinkami a v pravé koště polepené bílým papírem. Objevoval se za soumraku u kostela, kde na něho čekávaly děti. Jakmile se Ambrož objevil, začaly na něho hrdinsky pokřikovat a Ambrož je za to začal honit. Při tom občas ztratil nějaký pamlsek a když přilákal děti ke sbírání, nastala chvíle, aby se pokusil nějakého chlapce nebo dívenku chytit a vyplatit metlou.

Svatý Ambrož se narodil v dnešním Německu a stal se soudcem v Miláně. I když nebyl pokřtěn, byl pro svou víru v Ježíše a dobrosrdečnost zvolen milánským biskupem.

Bývá zobrazován se včelím úlem. Podle legendy prý jako malé dítě spal s otevřenými ústy a včelí roj mu do nich vložil med. Je to symbol jeho píle, výmluvnosti a sladkosti jeho řeči. Také bývá zobrazován s bičem se třemi uzlíky, poukazujícím na církevní tresty, kterým trestal veřejné hříšníky.

Je patronem včelařů, voskařů, včel a domácích zvířat. Je také patronem cukrářů, kteří před objevením Ameriky nepoužívali cukr ale med.

Říkávalo se:

O svatém Ambrožu ucpi v seknici každou díru.

Četli jsme:

neděle 6. prosince 2020

Černá hodinka - svatý Mikuláš

Kdo to klepe? Bílý pán,
Mikuláš dnes přišel k nám.
Anděl a čert přišli s ním,
zjistit jestli nezlobím.

Čertíka se nebojíme,
protože my nezlobíme.
Když, tak jenom trošinku
tatínka a maminku.

Svatý Mikuláš žil v Myře na území dnešního Turecka. Byl vysvěcen na biskupa. Prý pocházel z velmi bohaté rodiny a po smrti svých rodičů rozdal svůj majetek chudým věřícím. Za vlády císaře Diokleciána byl Mikuláš uvržen do vězení, za to že pomáhal křesťanům a utěšoval je. Biskup snášel všechno mučení tak statečně a trpělivě, až to zapůsobilo i na jeho věznitele a zase ho propustili. Svatý Mikuláš zachránil mnoho nespravedlivě odsouzených a podle legendy oživil tři děti.

Svatý Mikuláš zachránil námořníky, které zastihla na moři bouře – moře utišil. Jednou zachránil před smrtí tři nevinné, nespravedlivě odsouzené vojáky.

Nejznámější legenda vypráví o třech chudých dívkách a jejich zadluženém otci, kterým svatý Mikuláš tajně vhodil v noci oknem do světnice tři váčky zlata a zachránil je před nouzí. A čím to, že se z Mikuláše stal nadělovač, který v předvečer svého svátku obdarovává děti sladkostmi? Jedna legenda říká, že Mikuláš i po své smrti každý rok o Vánocích procházel svým městem. V přestrojení obcházel obydlí chudých a kladl jim přede dveře pozlacená jablka a ořechy.

Svatý Mikuláš je patronem námořníků a rybářů, ochráncem převozníků a hlavně dětí. Modlí se k němu mladé dívky toužící po svatbě.

Na svatého Mikuláše říkáváme:

O svatém Mikuláši často snížek práší.
Svatý Mikuláš splachuje břehy.
Když na Mikuláše prší, zima lidi hodně zkruší.
Napije-li se na Mikuláše pták z koleje, nenapije se kůň tři měsíce z řeky.
Prší-li na Mikuláše nebo padá sníh, bude příští rok hodně hrachu.

Četli jsme:

Tradiční český rok

čtvrtek 3. prosince 2020

Černá hodinka - svatá Barbora

V dnešní den si naše prababičky chodívaly uřezat větvičku do vázy. Možná, že tuto krásnou tradici znáte a udržujete, ale víte proč zrovna dnes? Babička nám o tom vyprávěla.

Svatá Barbora žila kdysi dávno v dnešním Turecku. Když se z ní stala krásná, mladá dívka, její otec Dioskuros ji žárlivě střežil a odmítal každého, kdo se ucházel o její ruku. Barboru nechal zavřít ve věži se dvěma okny. Barbora se ale nechala tajně pokřtít od kněze, a vybourat ve věži třetí okno, na znamení uctívání svaté trojice Boha otce, syna a Ducha svatého.
Když se Barbora přiznala svému otci, že uvěřila v Ježíše Krista, ten se ji ve zlosti pokusil zabít. Nešťastné Barboře se podařilo uniknout a skrývala se v jeskyni. Později ji však otec vydal úřadům. Byla uvězněna a odsouzena k smrti. Když ji vedli do žaláře, zachytila se jí na šatech větvička z keře. Nebohé Barboře nakonec setnul hlavu její vlastní otec, strašlivý pohan Dioskuros. Nezemřela však sama, protože hned po tomto strašlivém skutku uhodil do Dioskurose blesk a spálil jej na popel. Ještě ten den rozkvetlo na suché větvičce, která odpadla z Barbořiných šatů, v cele několik překrásných květů.

Větvičky ovocných stromů – barborky si dnes doma dáváme do vázy pro radost a okrasu, vždyť do skutečného jara je tak daleko. Prostřednictvím větviček se v lidové magii také věští budoucnost. A to ne budoucnost ledajaká. Která svobodná dívka by nechtěla vědět, zda se již v příštím roce nevdá? A právě kvetoucí větvičky před Vánocemi jí to prozradí.

Svatá Barbora je patronka horníků, věží, stavebních dělníků, pokrývačů, zvoníků, patronka dělostřelců, architektů, matematiků a také dalších povolání. Je také ochránkyně proti smrti bleskem v časech bouří.

Se svátkem svaté Barbory je spojena také postava, která se objevovala v ulicích vesnic a měst. Barborka byla štíhlá, dlouhovlasá postava v bílém hávu. Obcházela se zpěvem a modlitbami v předvečer svátku, tedy 3. prosince. Než vstoupila do stavení, klepala metlou na okno a zvonila zvonečkem. Kolem pasu nosila širokou mašli s dlouhými, vlajícími konci. Na hlavě nosila Barborka věneček, dlouhé vlasy jí zakrývaly obličej. Stejně jako jiné postavy v tomto období, i Barborka nosila dárky. Hodným dětem rozdávala z košíku ovoce a ořechy, uličníky potrestala proutěnou metlou.

Na svatou Barboru se říkávalo:

O svaté Barboře, ležívá sníh na dvoře.
Na svatou Barboru saně do dvoru.
Když je Barborka ucouraná, bude svatý Štěpán na ledě.
Svatá Barborka, vyhání dřevo ze dvorka.
Jaké je počasí na sv. Barboru, takové bývá až do vánoc.

Četli jsme:

středa 2. prosince 2020

Známe vítěze výtvarné soutěže "Kočky kam se podíváš"

1. místo - Jana, 7 let

2. místo - Kočka pod hvězdnou oblohou - Terezka, 8 let

3. místo - Na lovu - Marek, 7 let

Cena kocoura Miloše - Karolína, 9 let

Blahopřejeme!

Výhry v podobě knižních cen a drobných dárků od knihovny budou k vyzvednutí u centrálního pultu ústřední knihovny ve 3. podlaží od pondělí 7. prosince 2020.

Děkujeme všem dětem, které se do soutěže zapojily! Celkem bylo doručeno 110 krásných a originálních obrázků. A protože všechny jsou opravdu vydařené a jde vidět, že si děti daly záležet, každý z nich získává od Kocoura Miloše, maskota Zlínské knihovničky, pexeso, které bude k vyzvednutí rovněž u pultu ústřední knihovny ve 3. podlaží od pondělí 7. prosince 2020.

pondělí 30. listopadu 2020

Černá hodinka - svatý Ondřej

Dalším svatým, o kterém nám naše prababičky za dlouhých zimních večerů vyprávěly, je svatý Ondřej. Ondra, Ondrášek, Ondříček, který má dnes svátek.

Ondřej byl rybář z Palestiny. Stal se spolu se svým bratrem Šimonem Ježíšovým učedníkem. Chodil po světě a lidem vyprávěl o Ježíši. Prošel část Asie, Řecko, Rusko. Legenda praví, že zázračně uzdravoval nemocné. Jednou obrátil na víru v Ježíše Krista bohatého mladíka, který svůj majetek rozdal chudým. Za své skutky byl Ondřej potrestán na kříži ve tvaru X, se kterým bývá velmi často vyobrazován.

Noc na svatého Ondřeje má čarovnou moc. Alespoň naši předkové tomu věřili. A povím vám, děly se to věci.

V tuto noc se prý objevovaly skryté poklady. A jak takový poklad získat? Jednoduše, stačí postavit se pod některou křížovou cestu a čekat, až okolo půjde čert s pokladem na zádech. Na svatého Ondřeje se také muselo končit s prací na dvorku a ve chlévě dříve, než se zešeřilo. Pokud to někdo nestihl, navštívil jej čert nebo čarodějnice.
V tento den si také přišla na své vdavek chtivá děvčata.

Dívky se sešly a věštily, která se dříve bude vdávat. Každá vzala kousek chleba, položila jej na lopatu, a čí kousek vzal pes jako první, tu čekala svatba nejdříve.

O půlnoci před svatým Ondřejem děvčata vstávala z postele a chodila klepat na kurník. Zakokrhal-li kohout, mělo děvče naději, že se brzy vdá. Ozvala-li se dříve slepice, znamenalo to, že má děvče přijít za rok klepat znovu, protože žádná svatba nebude.

Zamilované dívky si také psaly jména nejoblíbenějších chlapců na lístečky a na noc si je vložily pod polštář. Ráno pak, hned po probuzení, vytáhly jeden s lístečků, a čí jméno tam bylo napsáno, toho si dívka měla vzít za muže.

Na svátek svatého Ondřeje se lidé snažili odhalit svou budoucnost různými kouzly.
Vzal jeden čtyři hrnečky a obrátil je dnem vzhůru. Pod hrnečky předtím vložil hlínu, chléb, hřeben a pod poslední prsten. Ostatní neviděli, co který hrneček skrývá. Každý si ukázal na jeden hrnek. Na ty, kteří našli pod hrnkem hlínu, prý čekala do roka smrt, hrnek s chlebem znamenal zbohatnutí, hřeben nemoc a hrnek s prstenem předvídal svatbu.

Také se v tento den věštila budoucnost litím olova. Roztavené olovo se lilo do studené vody. A co lidé viděli a vyvěštili?

Čáry rovné - spokojený, klidný život, čáry vlnité - zmatky, cestování, čáry jako půlkruh - falešný přítel, zrada, rozchod, tvar jako kruh uzavřený - peníze, dědictví, tvar jako kruh porušený - zklamání, špatné zdraví, málo peněz, tvar dvou kruhů - svatba, tvar dvou porušených kruhů - rozchod, zrušení zásnub nebo svatby, tvar jako ovál - sňatek z lásky, tvar čtverce - šťastný život, trojúhelníky - štěstí v podnikání, tvar kříže - smrt přítele nebo příbuzného, dva kříže - peníze do důchodu, tvar připomínající mřížku – vězení.

Tak co, budete dnes také věštit, co vás čeká a nemine?

O svátku svatého Ondřeje naše prababičky a pradědečky zajímala nejen jejich budoucnost, ale také počasí.

Říkávalo se:
Na svatého Ondřeje konec pocení.
Na svatého Ondřeje ještě se nám ohřeje, ale na svatého Mikuláše už je zima celá naše.
Když na Ondřeje sněží, sníh dlouho poleží.
O Všech svatých větry-li jsou, znamenají zimu proměnlivou; přijdou-li ale s Ondřejem, dobré zimy se nadějem.
Na svatého Ondřeje hoď dřívko na vodu: Přeplyne-li, bude mokrý rok; zůstane-li na povrchu tiše, bude suchý rok.

Četli jsme:

Za Zlínskou knihovničku Vás zdraví kocour Miloš

úterý 24. listopadu 2020

Černá hodinka - svatá Kateřina

Bylo, nebylo, z komína se kouřilo.

Venku přituhuje, zima už nám klepe na dveře a my pro vás máme další povídání jako stvořené na dlouhé zimní večery. Dnes najdeme v kalendáři Kateřinu. O ní nám kdysi dávno babičky vyprávěly, a že to bylo napínavé povídání. Posuďte sami.

Svatá Kateřina, jak praví legenda, dcera krále Kosta žila před mnoha staletími v egyptské Alexandrii. Nechala se pokřtít a snažila se přesvědčit pohany o své víře v Ježíše Krista. Pohanský císař chtěl půvabnou dívku získat za ženu a snažil se ji přesvědčit, že její víra je špatná. Přesvědčoval ji sám a když se mu to nedařilo, přivolal na pomoc mudrce. Kateřina se však přesvědčit nenechala, naopak přivedla mudrce ke křesťanství. Císař se strašlivě rozzlobil a nechal mudrce popravit a pro Kateřinu sestrojit mučící kolo s bodly. Stala však se zvláštní věc. Do kola uhodil blesk a kolo se rozletělo na tisíce kusů. Pak nešťastnou Kateřinu zavřeli do žaláře. Ve vězení ji krmila holubice, aby netrpěla hladem. Nakonec ji, za její neposlušnost, nechal císař stíti mečem.
A tak se stala svatou, ke které se modlí mlynáři, mladé dívky, koláři, přadláci, ošetřovatelé a mnoho dalších.

Naše prababičky a pradědečkové věřili, že v tento den se nemá pracovat se vším, co má kola či kolem je - mlýn, kolovrat, povoz, trakař.

Ve svátek svaté Kateřiny se ve vsi pořádala poslední bujará zábava před časem adventním. A ne jen tak ledajaká. Byla to zábava Kateřinská, kterou si organizovaly ženy a dívky a byly to ony, kdo zval muže k tanci. Však znáte dámskou volenku. Všichni si to náramně užili, protože se říkalo, že svatá Kateřina zavře housle do komína. Takže až do Vánoc si nikdo nezahraje ani nezatančí.

O svaté Kateřině se také předpovídalo počasí, koho by nezajímalo, jaká bude zima.

Říkávalo se:

Na svatou Kateřinu schováme se pod peřinu.
Svatá Kateřina prádlo máchá a svatá Barbora je škrobí.
Chodí-li svatá Kateřina po ledě, chodí svatý Štěpán po blátě.
Jaké počasí na svatou Kateřinu, takové jest v příštím lednu.
Kateřina na blátě, Vánoce na ledě.
Jaká svatá Kateřina, taková je celá zima.

Četli jsme: