Zlínská knihovnička

pondělí 7. prosince 2020

Černá hodinka - svatý Ambrož

Když byly naše babičky a dědečkové ještě malí, přestrojený Ambrož nosíval na hlavě černou, špičatou čepici se závojem přes obličej, dlouhou bílou košili, v levé ruce uzlíček s cukrovinkami a v pravé koště polepené bílým papírem. Objevoval se za soumraku u kostela, kde na něho čekávaly děti. Jakmile se Ambrož objevil, začaly na něho hrdinsky pokřikovat a Ambrož je za to začal honit. Při tom občas ztratil nějaký pamlsek a když přilákal děti ke sbírání, nastala chvíle, aby se pokusil nějakého chlapce nebo dívenku chytit a vyplatit metlou.

Svatý Ambrož se narodil v dnešním Německu a stal se soudcem v Miláně. I když nebyl pokřtěn, byl pro svou víru v Ježíše a dobrosrdečnost zvolen milánským biskupem.

Bývá zobrazován se včelím úlem. Podle legendy prý jako malé dítě spal s otevřenými ústy a včelí roj mu do nich vložil med. Je to symbol jeho píle, výmluvnosti a sladkosti jeho řeči. Také bývá zobrazován s bičem se třemi uzlíky, poukazujícím na církevní tresty, kterým trestal veřejné hříšníky.

Je patronem včelařů, voskařů, včel a domácích zvířat. Je také patronem cukrářů, kteří před objevením Ameriky nepoužívali cukr ale med.

Říkávalo se:

O svatém Ambrožu ucpi v seknici každou díru.

Četli jsme:

Velká kniha o svatých aneb po kom se jmenujeme

neděle 6. prosince 2020

Černá hodinka - svatý Mikuláš

Kdo to klepe? Bílý pán,
Mikuláš dnes přišel k nám.
Anděl a čert přišli s ním,
zjistit jestli nezlobím.

Čertíka se nebojíme,
protože my nezlobíme.
Když, tak jenom trošinku
tatínka a maminku.

Svatý Mikuláš žil v Myře na území dnešního Turecka. Byl vysvěcen na biskupa. Prý pocházel z velmi bohaté rodiny a po smrti svých rodičů rozdal svůj majetek chudým věřícím. Za vlády císaře Diokleciána byl Mikuláš uvržen do vězení, za to že pomáhal křesťanům a utěšoval je. Biskup snášel všechno mučení tak statečně a trpělivě, až to zapůsobilo i na jeho věznitele a zase ho propustili. Svatý Mikuláš zachránil mnoho nespravedlivě odsouzených a podle legendy oživil tři děti.

Svatý Mikuláš zachránil námořníky, které zastihla na moři bouře – moře utišil. Jednou zachránil před smrtí tři nevinné, nespravedlivě odsouzené vojáky.

Nejznámější legenda vypráví o třech chudých dívkách a jejich zadluženém otci, kterým svatý Mikuláš tajně vhodil v noci oknem do světnice tři váčky zlata a zachránil je před nouzí. A čím to, že se z Mikuláše stal nadělovač, který v předvečer svého svátku obdarovává děti sladkostmi? Jedna legenda říká, že Mikuláš i po své smrti každý rok o Vánocích procházel svým městem. V přestrojení obcházel obydlí chudých a kladl jim přede dveře pozlacená jablka a ořechy.

Svatý Mikuláš je patronem námořníků a rybářů, ochráncem převozníků a hlavně dětí. Modlí se k němu mladé dívky toužící po svatbě.

Na svatého Mikuláše říkáváme:

O svatém Mikuláši často snížek práší.
Svatý Mikuláš splachuje břehy.
Když na Mikuláše prší, zima lidi hodně zkruší.
Napije-li se na Mikuláše pták z koleje, nenapije se kůň tři měsíce z řeky.
Prší-li na Mikuláše nebo padá sníh, bude příští rok hodně hrachu.

Četli jsme:

Velká kniha o svatých aneb po kom se jmenujeme

Tradiční český rok

čtvrtek 3. prosince 2020

Černá hodinka - svatá Barbora

V dnešní den si naše prababičky chodívaly uřezat větvičku do vázy. Možná, že tuto krásnou tradici znáte a udržujete, ale víte proč zrovna dnes? Babička nám o tom vyprávěla.

Svatá Barbora žila kdysi dávno v dnešním Turecku. Když se z ní stala krásná, mladá dívka, její otec Dioskuros ji žárlivě střežil a odmítal každého, kdo se ucházel o její ruku. Barboru nechal zavřít ve věži se dvěma okny. Barbora se ale nechala tajně pokřtít od kněze, a vybourat ve věži třetí okno, na znamení uctívání svaté trojice Boha otce, syna a Ducha svatého.
Když se Barbora přiznala svému otci, že uvěřila v Ježíše Krista, ten se ji ve zlosti pokusil zabít. Nešťastné Barboře se podařilo uniknout a skrývala se v jeskyni. Později ji však otec vydal úřadům. Byla uvězněna a odsouzena k smrti. Když ji vedli do žaláře, zachytila se jí na šatech větvička z keře. Nebohé Barboře nakonec setnul hlavu její vlastní otec, strašlivý pohan Dioskuros. Nezemřela však sama, protože hned po tomto strašlivém skutku uhodil do Dioskurose blesk a spálil jej na popel. Ještě ten den rozkvetlo na suché větvičce, která odpadla z Barbořiných šatů, v cele několik překrásných květů.

Větvičky ovocných stromů – barborky si dnes doma dáváme do vázy pro radost a okrasu, vždyť do skutečného jara je tak daleko. Prostřednictvím větviček se v lidové magii také věští budoucnost. A to ne budoucnost ledajaká. Která svobodná dívka by nechtěla vědět, zda se již v příštím roce nevdá? A právě kvetoucí větvičky před Vánocemi jí to prozradí.

Svatá Barbora je patronka horníků, věží, stavebních dělníků, pokrývačů, zvoníků, patronka dělostřelců, architektů, matematiků a také dalších povolání. Je také ochránkyně proti smrti bleskem v časech bouří.

Se svátkem svaté Barbory je spojena také postava, která se objevovala v ulicích vesnic a měst. Barborka byla štíhlá, dlouhovlasá postava v bílém hávu. Obcházela se zpěvem a modlitbami v předvečer svátku, tedy 3. prosince. Než vstoupila do stavení, klepala metlou na okno a zvonila zvonečkem. Kolem pasu nosila širokou mašli s dlouhými, vlajícími konci. Na hlavě nosila Barborka věneček, dlouhé vlasy jí zakrývaly obličej. Stejně jako jiné postavy v tomto období, i Barborka nosila dárky. Hodným dětem rozdávala z košíku ovoce a ořechy, uličníky potrestala proutěnou metlou.

Na svatou Barboru se říkávalo:

O svaté Barboře, ležívá sníh na dvoře.
Na svatou Barboru saně do dvoru.
Když je Barborka ucouraná, bude svatý Štěpán na ledě.
Svatá Barborka, vyhání dřevo ze dvorka.
Jaké je počasí na sv. Barboru, takové bývá až do vánoc.

Četli jsme: