Indiánské léto v parku se vydařilo

Indi, indi, indi, indi indiáni jdou….
Halí, halou, hija, hija hou...

Ještě teď se mi z toho bujarého veselí točí hlava kolem dokola. Na včerejším indiánském sněmu bylo opravdu rušno. Dorazil Bláznivý Měsíc, Mocná Bojovnice, Nedostižný Sokol, Švarná Bouře, Krutopřísný Kojot, Zpívající Veverka, Posedlý Havran, Božský Nepřítel, Usměvavý Den, Milovaný Tomahawk, Rozumný Medvěd, Hbitý Zajíc, Nerozumný Syn a další indiáni. Víc jmen se do mé malé kočičí hlavy vážně nevešlo. Společným setkáním v parku jsme završili prázdninový cyklus kreativních výtvarných workshopů. Přestože odpoledne probíhalo v přátelském duchu, nechybělo pestré válečné malování, převleky a samo sebou čelenky. Ty jsou výbavou každého správného indiána. 

Povídali jsme si o tom, proč mají indiáni tak zvláštní jména, která se mohou během jejich života dokonce i změnit. Rychlá Huba nám pro vysvětlení přečetla indiánský příběh „Jak Bojuje s kunou dostala své jméno“ z knihy Děti prérie.

O kruhový tanec, ale i o indiánské písně JIMBA JIMBA nebo KOKOLEOKO se postaraly Muzihrátky. Spolu s dětmi také přivolávaly déšť, což se jim opravdu podařilo, ale drobné kapky nikoho neodradily. Došlo i na přípravu ohniště a prolézání jeskyní. 

Krákavá Vrána potvrdila, že si své jméno zaslouží, některým z nás až zaléhalo v uších. Překrákala indiánskou zaříkávačku se všemi malými i velkými indiány a náležitě jsme se tak připravili na zdolání zkoušek obratnosti, rychlosti a mrštnosti, přesnosti a bystrosti. Zdolali jsme indiánskou štafetu na koních. Zvládli jsme hon na bizona za dozoru Milovaného Tomahawku, procvičili si důvtip u pantomimy s Rychlou Hubou (indiánské vzkazy beze slov). Vyzkoušeli jsme si jak se loví medvěd, liška nebo zajíc s Krákavou Vránou. Jak zacházet s tomahawkem nás naučil Scvrklý Bizon, měli jsme možnost postavit si totem za asistence dalších indiánských pomocníků.
Bylo to super indiánské odpoledne.

Fotky z tohoto velkolepého sněmu najdete ZDE.

Ze Zlína zdraví váš prázdninový zpravodaj kocour Miloš knihovní.