pondělí 14. září 2015

Kde se vzal kocour Miloš - maskot oddělení pro děti?

Pověst o hrdinném Milošovi
 
Víte, který kopec nad Zlínem se jmenuje Kočičák? Do dneška je tam v lese poznat cestu dlážděnou kamením. Né nadarmo se žulovým kostkám říká "kočičí hlavy". O Kočičáku se vyprávělo mnoho pověstí. Za časů, kdy lidé ještě neuměli číst, a kočky vládly světu, stával tu prý hrad, okna měl kulatá jako díry po ementálu a zdi bílé jako smetana. Zvenku byl obehnaný příkopem, ve kterém teklo to nejsladší podmáslí. Pánem tohoto hradu byl Kocour Miloš. Od mala známý kočičí rváč, lovil myši i v cizích revírech a proháněl všechny kočičí slečny v podhradí. Jednou mu do oka padla sličná číča Liduška, a když uslyšel její líbezné mňoukání, bezhlavě se do ní zamiloval. Od té doby se snažil jí všemožně nadbíhat, jen aby získal její lásku. Nosil jí ty nejtučnější myšky a nejvoňavější rybky, každý večer koncertoval při měsíčku. Zapřísahal se, na svou duši, na psí uši i na kočičí svědomí, že ji bude pravidelně kartáčovat kožíšek a brousit drápky jen aby si ho vzala. Nepomohly přímluvy britského strýčka Vískase, siamských dvojčat Mňaua a Raua, ba ani samotného perského kocoura Bazara, všechno marné. Liduška nechtěla ke svatbě svolit. A tehdy se prchlivý Kocour Miloš rozzlobil, zastříhal mocně svými ostrými vousky a v tu ránu odťal Lidušce její hlavu. Strhl se veliký hřmot, prskání, syčení, mňoukání a škrábání, celý hrad se propadl a Miloš s ním. Od té doby nemá jeho kočičí duše pokoj a musí za trest strašit. Vždycky, když odbijí hodiny na zlínské knihovně půlnoc, zjevuje se v ohnivém kočáře taženém myším spřežením a svou hlavu oddělenou od těla, si přitom drží v tlapkách.
 



Žádné komentáře:

Okomentovat